Bezejmenní

Dva deníky odhalující jednu velkou tragédii z konce 1. světové války

Blíží se konec 1. světové války, mír s Ruskem už je podepsán, zbývá ještě porazit Italy. Po čtyřech letech strastí a bídy všichni toužebně očekávají konečné vítězství. Mimo jiné i jedna židovská rodina, která uprchla před frontou z nejvýchodnější části Rakouska-Uherska a přes Ostravu a Brno dorazila až do moravské Třebíče. Co vše si poznamenala mladá židovská dívka do svého deníku?

Rok 1925. Na četnické stanici v Třebíči oznamuje místní muž podivný případ. Vyslýchá ho mladý četnický strážmistr. Také on si vede deník – a v následujících týdnech bude jen nevěřícně kroutit hlavou nad tím, co vše si do něj zapíše.

Kdyby všechny popsané události nedoplňovalo množství dobových novinových článků, zřejmě by si čtenář pomyslel, že tento příběh vytvořil autor s opravdu bujnou fantazií.

„Taková hrůza se přece nemohla stát,“ říkali bychom si. Ale kdyby naši pradědečci a prababičky mohli vyprávět, jen by tiše přisvědčili, že tento neobvyklý případ vskutku znali, alespoň z doslechu. V celém Československu se totiž před víc než 90 lety nehovořilo o ničem jiném. Jakkoli je to neuvěřitelné, tento román je opravdu sepsán na základě skutečných událostí.