Třicetiletá válka

Třicetiletá válka začala jako náboženský konflikt, ve kterém bojovali evangelíci za svá práva proti katolíkům. U toho ovšem dlouho nezůstalo. Už od počátku se vedle náboženských sporů projevovaly i mocenské a politické zájmy. Zatímco zprvu spojenci většinou sdíleli podobnou víru, později náboženské otázky ustoupily. Země uzavíraly spojenectví a válčily spolu bez ohledu na vyznání jen proto, aby získaly větší moc. Ani velitelé armád, důstojníci a prostí vojáci neváhali v průběhu života střídat strany podle toho, kdo zrovna dobře platil.

Tato válka znamenala pro Starý svět určitý předěl. Žoldnéřský způsob vedení bojů se v jejím průběhu dostal na svůj vrchol, ovšem tím se zároveň jeho možnosti vyčerpaly. Po skončení konfliktu začaly vznikat stálé armády, které oblékly jednotné uniformy. Předpokladem pro jejich zrod se staly centralizované státy, ve kterých byl ústřední postavou panovník. Formou vlády v těchto zemích byl absolutismus. Antikou inspirovanou renesanci a humanismus vystřídalo citové baroko. Po prožitých hrůzách se lidé obrátili od rozumu a světských krás k emocím a víře, které nový umělecký směr provázely. Zvýšenou barokní zbožnost odmítlo až pozdější osvícenství.

Třicetiletá válka se stala posledním velkým evropským konfliktem, který byl rozpoután z náboženských důvodů. V jejím závěru proběhl první mírový kongres v dějinách, který byl ukončen podepsáním vestfálského míru. Ze zničujícího konfliktu tehdy vyrostla moderní Evropa, která už nikdy neměla být stejná jako dříve.